Barbařiny různověci

Barvičky barvičkují, aby bylo hodně barviček, protože bez nich by tu nebylo ani trošku veselo!!!

Záclona byla jednou

jako kus hadry

hadra byla taková

jako kousek písku,

který byl pískový,

aby byl jeden jako písek,

který nebyl hlína,

protože hlína se nejí!!!

Způsob sebevyjádření může způsobit rozruch v podobě nohou šlapajících po rozvázaných růžových tkaničkách! Tkaničky postrádají význam koupele ve špinavé kaluži vody.  Zašněrujte je!!!

Což takhle pokusit se o nanesení hlučného sedativa do nenápadné pivní sklenky?!! Způsobíte rozruch poskakující po vybledlých záclonách s výkřiky: ” Hurááá!!! Vyhrály to rozmazané mrtvé mušky…”

V momentě kdy světlo zhasne,

nevidím já nikdy jasně… samé šero, mžitky jen!

Když tu náhle změní se,

mžitky v barvy jasné,

pocítím tu úlevu,

která ze mě spadne.

Mou mysl pohlcuje den co den,

barevná fantazie, co nazývá se sen!

Panáčkova hlava visící na ramínku nemůže tušit reakci očí pohuhpujících se  v rytmu ramínka.

Což takhle spustit ramínko z očí a nezávazně hloubat, jakou silou ramínko uvazuje svá břemena na tenké háčky.

Ulámejme tedy háčky a uvolněme hlavy nebohým panáčkům.

Kdysi taková holka byla,

která jenom pro zimu žila.

I když bylo vedro teplo a z té holky značně teklo,

tak ta holka oblékla si jen

ve dne vlnu v noci len.

Když teda šla jednou ven,

tak jí jedna paní řekla:

Holko, není ti horko?

A ta holka řekla:

Pane, chcete půjčit šálu??!

Tak nějak jsem se rozhodla…s podnětem jednoho osoba… že si založím toto TOTO…

přemýšlela jsem o čem bych tu tak mohla psát atakdále a vymyslela jsem, že bych tu mohla uveřejnit moji básnickou výtvoru kterou schovávám před světlem lidstva již nějaký ten sobotu a pátek…

tady se objeví moje básničkaření

Zvýrazňovač je takové barvítko, které barvítkuje písmenka, aby je bylo lépe vidět jako karkulku! Protože vlk je podlý blb..!!