ohlušené oči chutnají

ostružiny na jazyku žít

poraněným

***

andělé s čerticemi tančí

čardáš noci

v níž tytéž oči nespí

***

jsme to opět my

polapitelní jen sami sebou

a lapeni

***

zdánlivá lenost psát prosu

nutí být

***

věta za větou dýchá

proti vůli vesmír stal se

člověkem