Tábor ve výšce,
nohy mrznou
a ve stanu přes noc spát.
Tulíme se v přikrývce,
i přes zimu věci tvrdnou
a i na tenhle hlad je fajn něco dát.

Zítra jí dobudeme,
ať stojí to víc či míň.
Teď ale přitisknout a vstoupit.
První, poslední nebudeme.
I tak nás čeká slávy síň,
a kameny z vrcholu loupit.

Ještě chvíli,
ani ne míli,
budeme tam stát
a radovat se z vítězství.

Je ráno,
času málo,
počasí drží.
Jaký chlad, nevídáno.
Ještě včera trochu hřálo,
dnes jen mráz, a těch strží…

Stan balíš,
výzbroj máme.
Pik už nadosah.
Je blíž.
Cepíny, skoby bodáme,
Ságarmátha šíří strach

Asi jsem se zmýlil.
Ztrácí se nám síly.
Ale nebudeme se bát
ani stát – to je šílenství.

Botu jsi zaryla,
cepín bodla,
Nahoře na hoře kluzko bývá.
Ty jsi ji dobyla.
Padla modla.
Sám, zvědavý, co vrchol skrývá.

Zvědavý – brzy starý.
Spěchající – pro smrt běžící.
Cepín zarazil, kde tvůj.
Zvuk praskavý – k patě přímočarý,
věštící.
Dole výhra tvá, a hrob můj.

Jenom tě trošku říznu,

neboj, bolet to nemůže.

Čepelí nože tě líznu,

mně i tobě to pomůže.

Ptáš se, k čemu to je,

když červená z tebe poteče.

To jen, jestli jsi moje,

protože z cizího krev neteče.

Au.

Wow.

No nefikl jsem tě zrovna fajn,

to protože ses moc cukala.

Ale jak ti teď pomoct? Nemám šajn.

Že by ses někde zeptala?

Strč prst skrz krk,

hik, hik, škyt, brk.

…a je hotovo.

Můžem´ nanovo.

Odpověz otázce na otázku

a podotázce na podotázku.

Otázka s otázkou se tázavě táže,

proč se podotázka na otázku váže.

Proč že jsou podotázky pod otázkami,

když by mohli být otázky nadotázkami

… a podotázky otázkami.

Sklidni to volůme,

ne, rovnou vypni zvuk.

Vypni ty Velvety,

vypni ten hippie hluk.

Já se chci soustředit,

já teď chci pracovat.

“No jo, tak když ty chceš pracovat,

tak já tu teď budu nad básničkou trucovat :-/.”

Není čas rozmýšlet nad životem,

není čas rozmýšlet nad ničím.

Život naředit krví, potem,

dokud sám sebe nezničím.

Delěj, makej, není čas,

už to mělo být hotové.

Všude to slyším zas a zas.

Do háje s tím… vždyť lidi nejsou bohové…

všechno čisté

všechno jisté

všechno přesné

všechno jasné

všechno musí lícovat

všechno třeba pilovat

nic se nesmí odbýt

nic se nesmí rozbít

nic nesmí být k ničemu

vše musí být ke všemu…

Když mi docházejí síly,

koupím kávu v Kratochvíli.

Nejlíp chutná taková,

co chystá slečna Swingová.

Proměnil jsem hněv

v tichý, tenký zpěv:).

Roztoužený, poblouzněný.

Je krásné spát v náručí ženy;).

rozechvění?

není…

strach?

v prach…

přítel?

zmizel…

radosti?

v starosti…

ctnosti?

v zlosti…

milování?

ve vzpomínání…

ještě jednou?

radši zhebnout

Ale co…, zítra je taky den.